Vítejte v atelieru LABYRINT.

Dobrý den. Nejsme klasickou prodejní galerií, ale místem setkávání, volným sdružením výtvarníků.

Na našich stránkách naleznete ukázky z tvorby majitelky ateliéru Lucie Staňkové a pozvánky na pravidelné výstavy, které     zde pořádáme. Na www prezentace dalších výtvarníků naleznete odkazy pod jejich jmény - pokud prezentace mají. Nabízime také ochutnávky whisky, brandy a koňaků, Arménské brandy, nově také Gruzínských, Izraelských a Libanonských vín . Informace o ochutnávkách v sekci "Ochutnávky",  (foto z vernisáží a minulých výstav najdete v sekci akce a výstavy.) Máte-li zájem zúčastnit se ochutnávek, přihlašte se telefonicky nebo e-mailem, zašleme vám ceníky a seznam produktů.

Navštivte nás v Ateliéru Labyrint v ulici Na Dřevěnce č. 18, na Novém Hradci Králové, a nejlépe v neděli 6. května v 17.00 h. To vás zveme na vernisáž skupinové výstavy, jejímž hlavním tématem a inspirací je ženský akt s názvem:  "AKT 12" Obrazy, grafiku, fotografie, sochy a plastiky na téma nahoty vystaví Ivana a Jan Bambasovi, Eva Dlabáčková,Jirka Bareš, Arnold Bartůněk, Josef Bruckmüller, Darja Čejková, Miloš Chromek , František Kalenský, Ivan Baborák, Martin Zemanský, Jan Černoš, Martin Misík, Tomáš Misík, Ivana Lukavská, Luděk Pavézka, Štěpán Málek, Jiří Šindler, Tereza Staňková, Petr J. Špaček, Daniel Vlček, Marian Matlák, Miloš Vojíř, Jiří Vavřina, Václav Zeman, Jan Dinga, Lucie Staňková i František Staněk.

V průběhu vernisáže nejen že se můžete seznámit s většinou účastnících se autorů, ochutnat skvělá vína od pana Bízy z Čejče u Slavkova, poslechnout si kontrabasistu a fotografa Dana Vlčka ve spolupráci s "Duem Mantineli", ochutnat vynikající absinth, legendární nápoj, který se proslavil spolu s francouzskými impresionisty, ale také si budete moci vyzkoušet, pochopitelně především dámy, jaké to je když se fotí akt.

To vše jen jako ochutnávka - pozvánka na tři tématické večery čili "workshopy", které chystáme ve spolupráci s výtvarníky. První Akt : "ve fotografii", druhý Akt : "Kresba, malba hmota", třetí Akt:"Absinthpárty inspirace". Přesné termíny zveřejníme až po vernisáži, pravděpodobně to budou opět neděle, sledujte naše stránky.

Těšíme se na Vaši návštěvu.

Lucie a František Staňkovi

V našem ateliéru pořádáme přednášky s ochutnávkou destilátů a vín - viz sekce "Ochutnávky" pravidelně. Chcete-li se zařadit mezi zájemce o tyto akce? Pište na: atelierlabyrint[zavinac]seznam[tecka]cz

Chcete-li nás navštívit zavolejte na tel.: 495 268 012 nebo 737 727 121 nebo 731 061 226. Máte-li zájem o zasílání obrazových pozvánek na naše akce, dejte nám to vědět na: atelierlabyrint[zavinac]seznam[tecka]cz. Děkujeme za vaši přízeň a těšíme se na shledanou
Lucie a František Staňkovi

 

Ateliér

Labyrint není jen "domácí galerií" Lucie a Františka Staňkových, ale také sdružením spřátelených výtvarníků    a umělců, které pojí společné názory na uměleckou tvorbu a její význam. Kromě obrazů, tkaných tapiserií a hedvábí Lucie Staňkové,  zde vystavujeme také obrazy Miloše Chromka, obrazy a grafiku Jiřího Šindlera,  obrazy a fotografie Barbory Pejškové, obrazy z litého papíru a grafiku Hany Kopecké, železné obrazy a plastiky    kováře Tomáše Misíka a grafiku Jana Černoše, obrazy a grotesgrafie genetika RNDr. Petra Balíčka, CSc. -   ti z Hradce Králové.  Ivana a Jan Bambasovi jsou z Českých Budějovic, v ateliéru jsou zastoupeni keramickou tvorbou, z téhož města i malíř Josef Bruckmüller, Japonskem inspirovanou keramiku Ireny Hirai z Bobru u Žacléře, obrazy Šárky Hrouzkové z Dolního Újezdu u Litomyšle, obrazy německé malířky Heidi Kalkmann, která žije a pracuje na řeckém ostrově Korfu. S jejich tvorbou se můžete prostřednictvím odkazů seznámit na jejich vlastních stránkách, pokud odkaz nenaleznete, znamená to, že webové prezentace nemají.

Pravidelně pro Vás připravujeme nové výstavy, vernisáže se konají zpravidla první víkend v měsíci., při pěkném počasí  na zahradě, kde se instalují sochy a podobně. Každoroční pravidelnou akcí je "vánoční salónek", který je ukázkou nejnovější tvorby všech v daném roce u nás vystavujících umělců. Dramaturgie  pořádaných výstav je jednoduchá: vystavuje u nás kdokoli, jehož díla nás osloví. Nejsme klasickou prodejní galerií s otevírací dobou, chceme být místem setkávání výtvarníků, galeristů i milovníků výtvarného umění. Chcete-li nás navštívit, zavolejte nebo pošlete mail.

O Lucii Staňkové

O "ateliéru"

Při přestavbě rodinného domu v roce 2003 bylo původním záměrem zřídit zde běžný pracovní ateliér, ale výsledný prostor jako  by se tomu vzpíral.  Pak vznikl nápad  udělat si vlastní domácí galerii a od toho byl už jen krůček k tomu, aby se  autorka rozhodla učinit tento prostor místem prezentování místních výtvarníků a setkávání jejich přátel, galeristů a dalších příznivců.  Dostal název „Ateliér LABYRINT“ a pravidelně zde vystavují svá díla malíři, grafici, sochaři a fotografové tíhnoucí spíše k abstraktnímu vyjádření svého        výtvarného hledání. Jak  tedy ze samotného názvu vyplývá, jde především o setkávání a o hledání.

O Labyrintu

Na úsvitu dějin plivl pračlověk do červené hlíny, prstem načmáral rohatého tvora a kolem něj postavil ohradu. Ráno přišel, v ohradě díra, rohatec před ní a nechce zpět. Postavil ohradu novou a větší, ráno opět v ohradě díra, rohatec přední a není s ním řeč. Co teď? Postavil zeď. Však se stejným výsledkem, tak postavil zdí pět, ty zpevnil přepážkami. Zazdíval otvory, však rohatec si boural nové a člověk stavěl, až obestavěl polí pět a zpět nenašel cestu. Tak to i zůstalo. V labyrintu zdí a cest, na vládu a svobodu si od počátku hrají pračlověk a rohatec.

Dynamis je starořecké slovo a vyjadřuje sílu, energii, pohyb… Arché vyjadřuje počátek, stvoření, ale i vládnutí. Počátkem času je zrození síly k pohybu. Náš časoprostor je stále týž, ať je jím vesmír nebo lůno matčino.    Čas je v našem případě minimálně trojrozměrnou nádobou, dynamickou, interaktivní formou, která je nádobou pro víno života, kterým ji vyplňujeme, tvarujeme, ovlivňujeme. Někdy zase nenaplňujeme, čímž se do našeho prostoru dostávají jiní. Nebo přeplňujeme, čímž tlačíme na prostor ostatních. Někdy dojde k protržení a vyprázdnění – zmarnění našeho časoprostoru.

K poznávání a chápání tohoto našeho časoprostoru máme k dispozici vnímání a schopnost dávat jména. Nazývat vnímatelné i nevnímatelné. Struktura našich dispozic cele slouží k zpřítomňování nepřítomného evokací - představivostí a určování neurčeného označením – jménem.

To vše je možností naší svobody k individuálnímu – subjektivnímu utváření a ovlivňování světa. Individualita a subjektivita tohoto snažení je pak prosazováním našeho vidění,bojem za nějaký názor. Objektivita je pak průsečíkem subjektivních interpretací. Tento boj je naší svobodou – svobodou našeho rozhodnutí. Svobodou našeho rozhodnutí je i schopnost vytvořit pravidla tohoto boje a podřídit se jim. Tak vzniká společnost a společný boj. Jeho posledním vítězstvím je svoboda všech v rámci společně přijatých pravidel. Pak začíná nový cyklus. Vzpoura proti pravidlům, jejich zpochybňování a boření, hledání pravidel nových, nový boj za ně a tak pořád dokola. Říkejme tomu recyklace.

V tomto boji za prosazování svého či našeho vidění používáme různé nástroje: slovo – jazyk, sílu – násilí, tvorbu. Jazyk je prvotním nástrojem analýzy poznaného, syntézy uvědomovaného a vytýčení předpokládaného. Obraz, pohyb, tvar a jakékoliv podobné vyjádření je abstraktní reflexe konkrétně pociťovaného stavu vědomí, podvědomí i nevědomí. A právě tam, kde jazyk jako prostředek vyjádření našeho vidění, pocitu, stavu či jejich souboru selhává a stává se obtížně uchopitelným díky své časové průběhovosti, přináší obraz maximální vjem v jednom okamžiku, ale po libovolnou dobu, v možnostech daných jeho velikostí resp. prostoru, který otevírá. Lze to přirovnat k jednomu tónu, který můžeme v jeho akustických oscilacích tvořit a poslouchat libovolně dlouho s tím rozdílem, že v obraze nevnímáme a neprožíváme jediný tón, nýbrž celou symfonii a to, jak řečeno,v jediném okamžiku, bez pomocníka a libovolně dlouho.

A protože člověk je nadán schopností syntézy svého světa a tvorby úsudku o něm, nutně tuto svou schopnost obráží ve své duši, která tvoří člověka samého. Vytvořený obraz je pak interakcí mezi světem a sebou samým. Lze jít ještě dál? Ano. Dál je ještě individuální určitý svět umělcovy duše jako „ding an sich“, věci samé o sobě. Je to pociťované, ale neformovatelné nevědomí, které neutváříme, protože bylo utvořeno dávno. Toto nevědomí čili podvědomí hlubší úrovně je prazákladem a podstatou bytí, jehož je naše vědomí a vnímání pouhým pomíjivým obalem. Obrazy z tohoto světa jsou pak ryzí konkrétní abstrakcí našeho původu, naší sounáležitosti s tím čemu dáváme jméno Bůh. Zpřítomnění tohoto světa umožňuje nejlépe právě ryzí abstrakce obrazu, hudby a podobně.

Je třeba říci, že abstrakcí v umění nemyslíme například šmouhy či skvrny v rámu. Krajina či portrét mohou představovat mnohotvárnou abstrakci vidění, oproti kterým šmouhy a skvrny v rámu zůstanou jen konkrétními šmouhami a skvrnami nepředstavujícími nic, byť by byly i úžasně zarámované.

Je to jedna z cest, díky které máme možnost nahlédnout před sebe sama. Máme-li mít možnost pocítit tento svůj prapůvod, musíme, podobně jako umělec tvořící obraz, podstoupit tuto cestu zpět na počátek. Musíme mít dostatek síly neustále se vracet na počátek své cesty a hledat souvislost. Svou tvorbou k tvorbě sebe sama i druhých.

(Dominik Fras: Dynamoarchismus aneb od recyklace ke znovuzrození)

Proč koupit výtvarné dílo